Mají-li potraviny udržovat zdraví a život a umožňovat růst, musí být organické. Anorganické substance, i když se používají v malých dávkách sice stimulují, ale mohou mít také záludné otravné účinky. Ve větším množství nebo při delším užívání mohou tyto anorganické substance (většina minerálů a doplňkových prvků doporučovaných lékaři i farmaceuty, kořenících přípravků a tzv. „zlepšovačů chuti“) způsobit poškození životně důležitých orgánů. Nejčastěji používaná anorganická substance je ovšem chlorid sodný – obyčejná kuchyňská sůl.

Kontrolované pokusy dokázaly, že chlorid sodný zpomaluje vylučování produktů kyseliny močové, a tím zhoršuje příznaky mnohých chorob, např. revmatismu a ekzémů. Pokusy na psech a kuřatech bylo zjištěno, že kuchyňská sůl i ve zcela nepatrných dávkách mívá za následek smrt (pozor tedy na krmení našich psích mazlíčků lidskou solenou stravou!). Pitva ukázala, že játra a ledviny takto uhynulých zvířat byla plná konkrementů kyseliny močové, které vznikly působením soli. Často se uvádí argument, že zvířata přece sůl potřebují, že mnohdy překonají velké vzdálenosti, aby se mohla nalízat soli. Odkud však víme, že ta zvířata prostě nepociťují nedostatek určitých minerálů a nelížou sůl pouze jako špatnou náhražku za chybějící listy a větévky? Znamená fakt, že zvířata mají sůl ráda, že ji také potřebují? Potřebuje tlustá panička zmrzlinu, protože ji má ráda? Argument, který se tak často uvádí, je v nejlepším případě velice slabý a nezaslouží si, aby se mu věnovalo tolik pozornosti.

Bylo zjištěno, že američtí Indiáni byli stejně zdraví jako Eskymáci nebo obyvatelé vnitřní Číny – a přece ani jedni ani druzí nikdy nejedli sůl.

Římané považovali sůl za léčivou a není země, v níž by nebyla spousta pověr a přísloví spjatých se solí. V průběhu celé historie se sůl považovala za lék a používala se k léčbě. V malých množstvích slouží jako stimulant, ve velkých množstvích se jí balzamují mrtvoly. Proč se ale musíme balzamovat zaživa? Množství chloridu sodného, které člověk požije v podobě  kuchyňské soli, mnohonásobně přesahuje jeho potřebu chlóru i sodíku. Kromě toho je těchto prvků v potravě dostatek, takže pravděpodobnost, že by se člověku některé z těchto základních látek nedostávalo, je velice malá. Objevuje se argument, že pokud se pracuje v extrémních teplotách, je třeba více chloridu sodného. Známý světový dietolog, dr. Henry Bieler  však s tímto argumentem hrubě nesouhlasí, jak vysvětlíme v následujících řádkách.

Proč je sůl tak škodlivá?

Když se požívá v menších dávkách, tělo ji okamžitě vyloučí v potu a v moči. Ve větších dávkách se ukládá v tělesných tkáních a v krvi a má za následek hyperchlorémii, což znamená překročení hladiny kuchyňské soli v krvi. Když se v takové situaci člověk silně potí, obsah soli v krvi se prudce sníží a vznikne hypochlorémie. Takové prudké snížení obsahu kuchyňské soli v krvi má na postiženého deprimující účinek. Nejen, že ubude stimulantu, ale také se náhle naruší izotonická rovnováha krve a tělesných buněk. Výsledkem je šok tělesných tkání, zejména citlivých tkání nervových a mozkových. Když se ve stavu hypochlorémie dodá tělu sůl, nabude člověk opět své rovnováhy, povzbudí ho to a cítí se zas normálně. Krátce řečeno – chemická nerovnováha se vyrovná a slabost je zdánlivě „vyléčena“.Tím se dá vysvětlit „blahodárný účinek“ soli v tabletách, kterou mnozí lékaři a zejména výrobci tohoto preparátu tak doporučují v horkém klimatu.

Zdravý člověk může sůl rychle vyloučit různými kanály (logický důkaz toho, že náš organizmus sůl vůbec nepotřebuje, když se jí snaží co nejrychleji zbavit), např. pokožkou nebo ledvinami. Pokud je tělo silné a odolné a žlázy s vnitřní sekrecí dostatečně fungují, nezůstane soli v těle mnoho. Pakliže však vyměšovací kanály nestačí, je výsledkem špatné vylučování soli se všemi škodlivými důsledky.
Zpravidla lze rozlišit tři stádia otravy organismu solí: 1.funkční poruchy jater, ledvin a pokožky, 2. selhávání orgánů, 3. bílkoviny, močové válce, červené krvinky a hnis v moči.
Požívání neorganické soli je zkrátka zlozvyk. Proč nenechat rostliny, aby vyrobily ve svých listech, plodech, kořenech a stoncích sůl v přírodní formě a pojídat ji pak? Jednoduché řešení, že? V moči a potu se tak nikdy neobjeví nadbytečné množství soli.

Řešení  -  mořská sůl

Používání mořské soli, i když také samozřejmě s mírou, je pro náš organismus šetrnější. Např. mořská voda se svým složením nejvíce blíží fyziologickému roztoku našeho těla, proto i mořská sůl je pro náš organizmus vhodnější a přidává se do různých kořenících směsí i biopotravin.

Bylinková mořská sůl

Jedná se o kořenící směs mořské soli a bylinek, která je vhodná ke zdravému ochucování jídel. Zvýrazňuje  chuť nejen polévek, salátů, pomazánek, ale i příloh a hlavních jídel, a to i bez škodlivého glutamátu. Tato kořenící směs je navíc významnou měrou obohacena o přírodní drcený list Ginkga, který je v současné době stále více uznávaným prostředkem proti cévním problémům a z nich vyplývajícím závažným chorobám, dále upravuje krevní tlak a příznivě ovlivňuje zásobování orgánů krví, což je důležité zvláště pro činnost mozku. Proto je také významným stimulátorem paměti – tuhle jeho vlastnost oceňují zejména studující. Ginkgo je též velice účinný prostředek, který se osvědčil zejména u migrény, u Alzheimerovy choroby, ale také při sexuální dysfunkci. Významné je i jeho antioxidační působení a vliv na prodloužení délky života.

Pro harmonizaci energií jin a jang je do kořenící směsi přidán japonský zelený a červený čaj. Navíc mají oba tyto čaje známé protinádorové účinky a posilují imunitu.    
Složení kořenící směsi: mořská sůl, ginkgo, zelený a červený čaj, celer, cibule, česnek, petržel, kari, muškátový oříšek, libeček, pepř.